Vyhledat název

cs

Závod Blanenský Golem má dnes už úctyhodnou tradici, neboť startoval v Blansku v sobotu 2. září už po šestnácté. Pro mě to bylo, díky nabitému programu posledních let, setkání úplně první. O to víc jsem se na Golema těšil a snažil se přehlížet mračna, jež celý předešlý den intenzivně a nemilosrdně zkrápěla cesty v Blansku, jakož i v celém kraji českém.

Víte, milí čtenáři, my reportéři máme občas co dělat, abychom s vámi závodníky alespoň trochu drželi krok. Proto jsem tentokrát přípravu neponechal náhodě. Najezdil jsem nemalé kilometry v krajích tuzemských a tamzemských. A večer před závodem jsem navíc zodpovědně zavlažil vyprahlý organismus, aby druhý den nestrádal. Slyšel jsem, že jde o závod pěkně rychlý a nebude čas se ani v klidu napít. Jen ráno na startu jsem maličko zapochyboval, zda-li je pivo a víno tím správným hydratačním médiem…


Než jsem dozpytoval své svědomí, probrala mě z letargie ohlušující rána. S výstřelem se dává peloton nezadržitelně do pohybu, jak dravá řeka. Natěšenější závodníci se bleskově přeskupují na výhodnější pozice. V prvním kopci jsme odpočítáváni nadšeným pořadatelem. Slyším, jak počítá projíždějící ovečky: „sto, sto jedna, sto dva,…“. Zatímco se masa závodníků řítí cestou do táhlého kopečku. Hned vedle cesty se krčí starší turista a diví se, kde se tu z ničeho nic vzalo tolik cyklistů. Když jej míjím, uklidňuji ho slovy: „Už jen dvě stě třicet čtyři…“ Ano, celkem nás letos vystřelilo na trať rekordních 334 bikerů na obě trasy. A to už je parádní číslo, jen co je pravda!

             

 

 

Zpět na výpis novinek